VZDUCHOTĚSNÍCÍ VRSTVA

Co je vzduchotěsnící vrstva

Vzduchotěsnící vrstva tvoří nezbytnou součást každé obálky budovy a nejčastěji je tvořena:

• na úrovni podlahy těsnou hydroizolační vrstvou
• na úrovni obvodových stěn (konstrukcí) např. souvislou omítkou či parotěsnou zábranou
• na úrovni střechy např. vrstvou parotěsné zábrany ve formě OSB desek s přelepenými spoji

Všechny tyto úrovně musí být vzduchotěsně spojeny včetně konstrukčních přechodů výplní otvorů.

Utěsnění oken a jiných stavebních otvorů je zapotřebí věnovat náležitou pozornost. Připojovací spáry výplní otvorů jsou velmi citlivým místem, protože jejich tloušťka je malá, ale požadavky na ně jsou přibližně stejné jako na ostatní obvodové konstrukce.

Funkční spáry jsou rovněž součástí každé obálky budovy, typicky jsou tvořeny spárou mezi rámem a křídlem okna či vchodových dveří. Pro zajištění dokonalé neprůvzdušnosti je vhodné využít rám s trojitým těsnícím profilem, ideálně se skrytými závěsy (panty jsou umístěny mezi těsněními a nepřerušují jej).

 

Základní požadavky na průvzdušnost (vzduchotěsnost)

Celkovou průvzdušnost (což je opak vzduchotěsnosti) obvodového pláště budovy stanovuje norma jako hodnotu n₅₀ [h^-1] celkové intenzity výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa. Čím menší je tato hodnota, tím větší je vzduchotěsnost stavby. Pro pasivní dům s nuceným větráním se zpětným získáváním tepla je hraniční hodnota 0,6 h^-1. Za jednu hodinu se tedy v budově nesmí vyměnit více vzduchu než 60 % celkového objemu budovy. Tato hodnota odpovídá přibližně tlaku vytvořenému větrem o rychlosti asi 9 m/s. Nízká vzduchotěsnost obálky budovy pochopitelně vede také k vyšším tepelným ztrátám, které během projektování budovy zpravidla nejsou zohledněny. Skutečné vlastnosti budovy mohou být někdy výrazně horší než navrhované a v krajním případě může dojít k poddimenzování otopné soustavy.

Určení hodnoty n₅₀ je nejlépe provádět během výstavby domu po dokončení vzduchotěsnících stavebních úprav. V té době je možno všechny nalezené nedostatky odstranit a zabránit tak složité a drahé lokalizaci po překrytí.

 

Nejčastější závady v těsnosti budovy

Velice častým únikem stavby jsou otvorové výplně. Samotný princip okna nemůže nikdy zaručit 100% těsnost. To ani není zcela potřeba. Je ale potřeba dosáhnout požadované těsnosti. Moderní okna toto zajišťují. Velice důležité je napojení oken na pokračující konstrukce. U staveb se velmi důrazně doporučuje připojovací spáry okna přelepit zevnitř parotěsnou páskou a tím de facto napojit parozábranu na okno, a z venku paropropustnou páskou. Docílíme tím nejen správného fungování spáry, ale zároveň ochráníme spáru před UV zářením a vodou.

V případě dodatečných prostupů přes vzduchotěsnící vrstvu je nutné se ujistit, že vzniklé otvory jsou důkladně zatěsněny. Týká se to především prostupů vzduchotechniky, zásuvek a rozvodů vody.

Chyby, které ovlivňují výslednou hodnotu průvzdušnosti vznikají ve dvou fázích.

1. Fáze – Návrh

• nedostatečná příprava konstrukčních řešení (stavebník nemá podklady a improvizuje)
• nevhodná skladba konstrukce (parozábrana je nekontrolovaně porušována instalacemi)
• aplikace netěsných prvků (větrací mřížky, vnější rolety, digestoře, komíny, střešní výlezy atd.)
• nekompletní řešení parozábrany (návaznost mezi podlažími, vikýři, nevytápěnými prostory atd.)

2. Fáze – Realizace

• porušení celistvosti vrstvy při montáži nebo později pracovníky jiných řemesel
• nespojení jednotlivých částí vrstvy (nepřelepení spojů desek, nepodlepení pásů folie)
• netěsné navázání parotěsné vrstvy na základovou desku
• nepečlivá utěsnění prostupů (vzduchotechnika, elektroinstalace, nosníky apod.)
• zanedbání realizace parotěsné vrstvy ve styku stěny a stropní konstrukce
• žádné nebo nedostatečně provedené spojení parozábrany k výplním otvorů
• neutěsnění vstupů do komínových těles (vzduch uniká mezi vložkou a nosným pláštěm)

 

• 

Následky chybně provedené vzduchotěsnící vrstvy

Netěsnosti, které nejsou žádoucí, mají řadu negativních důsledků. Proto je potřeba jejich výskyt systematicky omezovat. Odstranění nechtěných netěsností není v rozporu s hygienickými požadavky na přívod čerstvého vzduchu do stavby – tento by měl zajišťovat větrací systém (ať již řízený s rekuperací nebo pravidelné větrání okny). Mezi nejzávažnější důsledky pak patří:

• horší kvalita vnitřního prostředí vlivem proudícího chladného vzduchu (průvan, snížená kvalita čerstvého vzduchu)
• snížení kvality vnitřního prostředí v důsledku ochlazení vnitřního povrchu v místě netěsnosti (chladné vnitřní povrchy)
• zvýšené riziko kondenzace uvnitř konstrukce způsobené intenzivním přenosem vlhkosti a případný vznik plísní
• vznik a urychlení degradačních procesů v okolí netěsnosti a zkrácení životnosti celé konstrukce, izolačních materiálů či částí stavby
• snížení účinnosti řízeného větracího systému a zpětného získávání tepla (rekuperace)
• vyšší tepelná ztráta budovy a v důsledku toho zvýšené náklady na energie
• horší akustické vlastnosti obálky budovy

  

Vzduchotěsnost obálky budovy lze spolehlivě určit pouze měřením – tzv. Blower Door testem. Netěsnosti v obálce budovy vznikají do značné míry nahodile, v průběhu projekční přípravy a realizace budovy, takže bývá obtížné dopředu odhadnout jejich četnost a vlastnosti. Význam měření je tedy pro kontrolu reálně dosažené vzduchotěsnosti stavby klíčový.